Farnost pomáhá na Ukrajině

Zapojme se proto i my a objevujme znovu skutky milosrdenství: dávat najíst tomu, kdo má hlad, napít žíznivým; odívat toho, kdo nemá, co na sebe; přijímat cizince, pomáhat nemocným, navštěvovat vězněné, pohřbívat mrtvé..."  (Podle buly papeže Františka "Misericordiae Vultus")

Jak bylo odsouhlaseno na schůzce farní rady na podzim 2016, zapojila se naše farnost do projektu Důstojný život, který přes Diecézní charitu ostravsko-opavskou pomáhá potřebným starým lidem na Ukrajině. Dokument o jejich činnosti byl  promítnut na faře při oslavě posvěcení kostela v roce 2016. Shlédnout jej můžete i zde: dokument Důstojný život

Naším "adoptovaným" se stala pětasedmdesátiletá paní Anna. Z jejích zájmů, mezi nimiž je i modlitba, určitě bude mít užitek i naše farnost. Budeme jí přispívat 3.600,-Kč ročně a to především na léky. Bližší informace zde: projekt Důstojný život na Ukrajině  

Kam dál?
papežská bula Misericordiae Vultus
apoštolský list k závěru Roku milosrdenství Misericordia et misera

Tříkrálová sbírka 2016

Dne 9.1.2016 se uskutečnila tradiční Tříkrálová sbírka na Charitu.  Do pokladniček bylo darováno 21 814 Kč. Všem koledníkům a dárcům srdečně děkujeme. 

Nabízíme pohled jedné z kolednic na Tříkrálové koledování:

I letos se v naší farnosti konala Tříkrálová sbírka. Celkem nás šly čtyři skupinky.
Minulé roky buď sněžilo, nebo bylo chladno, ale letos poprvé byla námraza. Přes noc na 9.1. napršelo a všechno zmrzlo, jak silnice, tak i chodníky. Proto jsme se ráno „doklouzali“ do kostela, kde nám pan farář požehnal, společně jsme se vyfotili před kostelem a každá skupinka se vydala jiným směrem, plnit náš úkol.
Doslova jsme se celou cestu klouzali, někdo z koledníků prohlásil, že jsme si měli vzít brusle. Po celou sbírku nás všechny doprovázeli jak vtipné, tak i hezké a velmi milé zážitky.
Jedna z vtipných příhod se stala ke konci cesty jedné ze skupinek:
„ … Zazvonili jsme u brány jednoho staršího pána. Za bránou pokračovala cesta směrem do kopce až ke dveřím. Jakmile nás pán uviděl, pozval nás dál. Ale brána byla zamčená. Pán se bál jít dolů z kopce po zamrzlém betonu aby mu to neuklouzlo, a taky jsme se mu vůbec nedivili, protože to opravdu velmi klouzalo. Proto nám pán začal popisovat, jak máme bránu otevřít. Podle instrukcí jsme se snažili rukou otevřít bránu z druhé strany. Ale marně. Chtěli jsme to vzdát, ale pán byl neodbytný. Zkoušeli jsme to znovu. Najednou jednoho koledníka napadlo, že přeleze plot a bránu otevře z druhé strany. A taky se povedlo. Pán nám nakonec s radostí přispěl a my byli rádi, že se to všechno povedlo.“
Jiná ze skupinek počítala, kdo kolikrát z koledníků upadl, další skupinka pak stěží šla do kopce (v půlce kopce koledníci sjeli zase zpátky dolů).
Další z hezkých příhod se stala úplně u posledního domu jedné skupinky:
„ … Přišli jsme k poslednímu domu na naší cestě. Byli jsme promrzlí a mokří. Před domem jsme váhali, jestli tady nezvonila jiná skupinka. A přišlo nám hloupé zvonit znovu. Chtěli jsme jít, ale jeden z koledníků si všiml, že na dveřích je přilepený nějaký papír. Potom přečetl nápis: „PRO SBÍRKU TŘÍ KRÁLŮ“. Byla to obálka a v ní se nacházel peněžní příspěvek na sbírku. Museli jsme se usmát a byli jsme rádi, že jsme to jen tak „nepřešli“ a udělali těch pár „klouzavých“ kroků ke dveřím.“
Celkem vzato byla tahle tříkrálová sbírka něčím výjimečná a s úsměvem můžu říct, že se jednalo o jednu z mála „dobrodružných“ tříkrálových sbírek.