Poutní místo Panny Marie Pivínské

Opat Pavel Václavík daroval 8.10.1745 pivínskému kostelu  obraz P. Marie, který byl v roce 1753 umístěn nad svatostánkem. Milostný obraz Panny Marie s Ježíškem vzbudil v Pivíně i širokém okolí hlubokou mariánskou úctu. Procesí k Pivínské P. Marii chodila od jara do podzimu. Nejvíce jich chodilo 8. září, kdy se slaví svátek narození P. Marie. Tento svátek se pak ustálil jako hlavní a později jediná pivínská pouť.
Na žádost faráře P. Viktora Brlici ustanovil papež Pius IX. 13. 7. 1864 pivínskému kostelu na věčné časy udílení plnomocných odpustků na svátek sv. Jiří, ve svátky Početí, Narození P. Marie, Zvěstování Páně, Očišťování a Nanebevzetí P. Marie.

Pří severní straně našeho kostela je postavena kaplička Panny Marie, která byla k r. 2000 zrenovovaná a je vzorně udržovaná dobrými lidmi, kterým zajisté patří naše poděkování!

Příběh obrazu Panny Marie

Příběh milostného obrazu P. Marie je spletitý. Zpráva o tom, jak se obrázek dostal do pivínského kostela, se dochovala  v latinsky psané listině, jejímž autorem je Adam Ernest Ruebner, kronikář kláštera Hradisko. Ten v ní 20.8.1753 zaznamenal svědectví sedmi premonstrátů ze Svatého Kopečku o tom, co jim vyprávěl emeritní profesor, doktor teologie a kanovník Oto Jan Desper, bývalý majitel obrazu P. Marie. Zestručnělý text  je v knize J. Opletala Z minulosti Pivína:
Za panování císaře Leopolda I. byl ubytován ve Vratislavi setník zbožného ducha, ctitel a rozšiřovatel úcty mariánské. Vojín tento doprovázen družinou, vyjel si kdysi za město. Za městem na lukách zaslechl hluk a když pozoroval zástup, z něhož vycházel hluk, seznal, že jsou tam i jeho podřízení. Aby se přesvědčil, proč tam dlí a jaká je hluku příčina, přiblížil se s družinou a uzřel jinověrce vyfukovati šípy z dutých trubek do obrazu na stromě zavěšeného. Činil tak dílem ze zábavy, dílem ze zlomyslnosti. Setník rozehnav zástup, sňal obraz představující P. Marii se stromu, ukryl na svém srdci a odkvapil. Od toho okamžiku byl ctitelem obrazu, zavěsil si podobu Rodičky Boží s děťátkem do své komnaty a denně se tu modlíval. Na rozkaz představených odstěhoval se do Olomouce a ubytoval se v hospodě  U zlatého koníčka, patřící otci jmenovaného mnicha Despera. V Olomouci se setník dlouho nezdržel, dostal rozkaz táhnouti do Uher. Aby drahocenný obraz ve válce nepřišel k úrazu a nestal se kořistí nevěřících, svěřil jej hostinskému, jenž byl horlivým ctitelem Matky Boží. Hostinský za nějaký čas dostal zprávu, že setník u Budína padl. Od jeho smrti stal se pánem obrazu hostinský a zůstal navždy ctitelem jeho. Kdykoli potřeboval pomoci, vždy se utíkal před obraz mariánský a dosáhl jí. Kdysi se rozpoutal na blízku hospody oheň a bylo se obávati, že vyhoří. Plameny hrozily již budově, ale náhle na přímluvu Panny Marie, k níž se utekl, oheň přestal. Hostinský zemřel a milostný obraz zdědil po něm jeho syn P. Otto Desper, který jak v duševních, tak tělesných potřebách, utíkal se k P. Marii a vždy prý byl vyslyšen. Často míval k bratřím řeč, kterou i ctí svou kněžskou dotvrzoval, že podivných věcí od obrazu získal, což jistě by neříkal, znám jsa svou zbožnou povahou, kdyby tomu tak nebylo. Když Otto Desper zemřel, daroval opat Pavel Václavík obraz pivínskému kostelu dne 8. října 1745.
Jak uvádí V. Horák v knize Pivín (Historie a současnosrt obce), 13.3.1753 požádal vřesovický farář Martin Winkler biskupský úřad o svolení k umístění milostného obrazu P. Marie nad oltář.  Z kostela sv. Jiří se tak stává i poutní místo k Panně Marii.