Pivínské zvony

Ve věži pivínského kostela se nachází čtyři zvony - Panna Maria, Sv. Jiří, Sv. Florián a Umíráček. Pátý, nejstarší zvon  je zavěšen v sanktusovové vížce, ale od rekonstrukce kostela v roce 1983 se nepoužívá.

Na největším zvonu vážícím 347 kg je zobrazena Panna Maria s prosbou: Zůstaň Matkou lidu svému. Zvon nesoucí jméno patrona kostela má hmotnost 208 kg a je ozdoben postavou sv. Jiří. Třetí zvon, Sv. Florián, váží 143 kg a je na něm vyobrazen sv. Florián. Umíráček je nejmenší, má hmotnost 96 kg a je na něm kříž.

Historie zvonů

Původní pivínský kostel měl údajně 2 zvony. J. Opletal v knížce Z minulosti Pivína uvádí, že podle prostějovské děkanátní matriky měl kostel v roce 1672 1 oltář, 2 větší zvony,    1 stříbrný kalich a 3 ornáty. Dále zde Opletal píše, že při předávání kostela vřesovským farářem po vzniku pivínské farnosti v roce 1784 byly na věži 3 zvony a 1 zvon v sanktusové vížce.
Tyto zvony jsou popsány v zápisu z generální vizitace vřesovské farnosti z 15.8.1772, jak to podrobně zmiňuje V. Horák v knížce Pivín (Historie a současnost obce). Největší zvon ve věži vážil 4 centy 24 liber a nesl latinský text, jehož český překlad zní: K slávě Nejsvětější Trojice a sv. Jiří, patrona pivínského kostela ze zbožné dobročinnosti vychází tento zvon za času nejuctivějšího Pavla Václavíka, opata hradišťského, roku 1749. Prostřední zvon, umíráček, který vážil 2 centy 19 liber, daroval dlouholetý kostelník Václav Kočí  a byl na něm nápis: Za žiwe wolam, mrtvÿ oplakavam a zlÿ Powietržÿ rozhanim. Goss: Mich: Wolfgang Straub in Ollmütz. L.P za panoVanI sLaVneho, PaVLa VaCzLaVICka hraDIskeho preLata VaCzLaV KoCzII DaroVaL. Nejmenší zvon vážicí 1 cent byl zhotoven v roce 1770 ke slávě Panny Marie a sv. Floriana.  Zvon ve věžičce nad kostelem opět věnoval Václav Kočí a byl opatřen textem:  Goss: Mich: Wolfgang Straub in Ollmütz: Tento zwon ge darowan od Waczlawa Kocžiho 1760 waži 371/2 Pfuntu.
Na konci 19. století byl na náklady farníků pořízen čtvrtý zvon na věž.  V Pamětní knize farnosti Pivín najdeme krátký zápis P. A. Čačky: R. 1891 sjednán na památku sv. misií od vděčných farníků zvon o ceně 665 zl.
Na počátku 20.století, jak uvádí V. Horák, měl kostel tyto zvony: P. Maria - 370 kg,    Sv. Jiří - 200 kg, Sv. Florán 145 kg a Umíráček - 100 kg. Během 1. světové války byly zvony zabaveny, zůstal pouze Sanktusník. Dne 7. září 1924 byly posvěceny nové zvony, které nesly stejné názvy. Měly však jinou hmotnost:, P. Maria  - 355 kg, Sv. Jiří - 210 kg, Sv. Florián - 170 kg a Umíráček  - 110 kg.  Průběh prací a svěcení zachycuje zápis         P. Františka Černocha v Pamětní knize: Kostelní jednota sv. Jiří, jež byla zde zařízena ...na účel opatřiti kapitál k rozšíření chrámu Páně. Ježto po vojně nemohlo se na to pomýšleti, bylo usneseno na valné hromadě na jaře 1924, že se pořídí pro zdejší chrám Páně zvony. Chrámové družstvo v Pelhřimově bylo požádáno o znalce - na Boží tělo sem dojel - a podle jeho odhadů a výměrů navrhl pan kanovník Msgre Václav Müller, zvonoznalec nad jiné proslulý, soulad zvonů. Ulití zadáno firmě Manoušek a spol. v Brně s výhradou, abyse už mohlo zvoniti o hlavní pouti 8.9. ...Zmíněný zvonoznalec taktéž zvony v Brně osobně kollaudoval a podal velmi příznivý posudek. Zvony dopraveny do Nezamyslic a odtud do Pivína. 7. září v neděli šlo se v četném průvodu za účasti farníků i lidu z okolí pro zvony ozdobené - chované zatím ve stodolách na konci ulice ke Břesovicím. Ku svěcení byl pozván a provedl je s případnou promluvou zdejší rodák P. Josef Bernát, děkan a farář v Bohuslavicích u Konice. ...Po svěcení zvony bez nehody vytaženy a umístěny, o 12 hodinách se už vyzvánělo poledne.
Za 2. světové války, 25.3.1942, byly i tyto zvony zkonfiskovány. Nové zvony mohly být pořízeny až v roce 1968 a byly vysvěceny při mimořádné slavnosti 20.7.1968 českobudějovickým biskupem ThDr. Josefem Hlouchem.
Na osudech zvonů se odráží celé 20. století, během světových válek byly zvony zabaveny a nové se mohly pořídit až při uvolnění socialistického režimu v šedesátém osmém roce. Bohudíky zvoní dodnes.

Zvony vyzvání od roku 1968

Po 2. světové válce zůstal pivínský kostel bez zvonů.  Nejprve bylo třeba opravit válkou zničenou věž. To se podařilo během roku 1947, do báně věže byla 30. září vložena listina popisující průběh rekonstrukce. Po opravě byla finanční situace farnosti špatná a připočítáme-li k tomu politickou situaci v následujících letech, nelze se divit, že nové zvony byly pořízeny až v roce 1968. 
1.10 1966 byl v Pivíně ustanoven farářem P. František Šoupal a již počátkem listopadu se jednalo o pořízení nových zvonů. Bylo rozhodnuto nejprve objednat  dva větší zvony a později umíráček a čtvrtý zvon. Dodací lhůta byla stanovena Československým fondem výtvarného umění v Olomouci až na rok 1970. Současně byla vyhlášena finanční sbírka, koncem května 1967 bylo na kontě  téměř 15 000 korun. Zvony měla zhotovit paní Laeticie Dytrychová, ale dodací doba se v Pivíně zdála příliš dlouhá. Koncem října 1967 bylo tedy vyvoláno jednání s úřadem pro zahraniční obchod Metalimex v Praze a s firmou Fr. Schilling a synové v NDR. Bylo přislíbeno, že všechny čtyři zvony budou hotové v polovině roku 1968. A tak se opravdu stalo!
Začátkem roku 1968 jednání o nových zvonech vázlo, ale již v dubnu dostal farní úřad zprávu od Metalimexu Praha, tak i od firmy Schilling, že zvony budou dodány začátkem července. Hned začala jednání o slavnosti, při které budou zvony posvěceny. P. Šoupal do Pamětní knihy farnosti Pivín zapsal: ...sešla se v pondělí velikonoční 15.4. schůze všech složek, aby projednaly průběh slavnosti a přípravy. Se svěcením má být spojeno sv. biřmování, sjezd rodáků z Pivína a oslava 70 let trvání Sboru požárníků. Všechny slavnosti po uvážení stanoveny na sobotu 20. a neděli 21. července. Národní výbor a všechny korporace radostně slíbily spolupráci.
Zvony do Pivína dorazily 9.7.1968 za doprovodu 6 farníků, kteří je den předtím převzali na hraničním přechodě Vojtanov u Chebu. Zvony byly vystaveny před kostelem a 15.7. byly zkolaudovány kampanologem Jaroslavem Dobrodinským z Pelhřimova.
Slavnost svěcení zvonů v sobotu 20.7.1968 byla velkolepá. Světitelem byl českobudějovický biskup ThDr. Josef Hlouch, který poté napsal do Pamětní knihy: Bylo to velmi důstojné, krásné a povznášející. Ten lid - tak velké víry, jest nadějí sv. Církve i národa.

Slavnost svěcení zvonů 20.7.1968

Průběh této mimořádné události je tak poutavě zaznamenán v Pamětní knize farnosti Pivín, že zápis P. Františka Šoupala předkládáme v původním znění:
V sobotu 20.7. bylo pod mrakem, chvílemi mrholilo. Ráno byla v kostele první mše sv. v 6 hod., druhá o 1/2 7. hod. Potom se vystřídalo u oltářů 6 kněží, kteří necelebrovali doma.
V 7.45 zazněly u kostela fanfáry, pak pochody, které svolávaly účastníky slavnosti. Sešlo a sjelo se přes 3000 účastníků a všichni v mohutném průvodu šli ke slavobráně směrem ke Klenovicím uvítat  nd. Otce biskupa českobudějovického ThDr. Josefa Hloucha. Přijel v 8.30. Nejprve zahrála hudba intrády a malá hanačka s hanákem uvítali básničkami a podali nd. Otci biskupovi kytici. Jménem farnosti uvítal vzácného hosta administrátor, projevil velkou radost nad jeho ochotou a obětavostí a zdůraznil, že nd. Otec biskup je nám všem blízký a milý nejen tím, že je rodem Moravan, celým kněžským působením náš arcidiecézan, ale i tím, že na hody v r. 1935 svým kázáním se nesmazatelně zapsal do srdcí farníků. Potom přednesl uvítací projev předseda MNV p. Cyril Lamplot, který nd. hostu  přál, aby se cítil u nás, co nejlépe. Za pivínské farníky a ostatní účastníky vítal p. Jaromír Zlámal, který zdůraznil, jak jsme se všichni nsa vzácnou návštěvu těšili a jakou radost nám nd. Otec biskup způsobil svým příjezdem. Nd. Otec biskup odpověděl, jak jen on to dovede, srdečně a vřele. Líčil, jaké měl obavy, když v Olomouci, kde přenocoval, se těsně před jeho odjezdem strhl prudký liják, jak střelnými modlitbami prosil Boha a Matku Boží Pivínskou o příznivé počasí, aby ten dobrý lid neměl slavnosti pokaženy. (Zajímavé, že v celém okolí pršelo, zde se počasí udrželo po obě dopoledne bez deště.) Projevil velkou radost nad tím, že může světit zvony a biřmovat na mariánském poutním místě.
Krásně sezařený průvod za zpěvu písně K nebesům dnes zaleť písni s doprovodem hudby šel ke kostelu. V průvodu bylo též 24 požárníků v krojích, 4 nesli korouhve. V kostele bylo slavnostní vzývání Ducha Sv. a potom průvod snad ještě větší (přijeli noví účastníci) za zpěvu písně Chválu vzdejme pro zvony, které byly připraveny na vlečce u Rybaříků na druhém konci vesnice směrem ke Kandii. Na vlečce předneslo 1 děvčátko a 3 chlapci báseň Zvon a pak se vracel průvod zpět ke kostelu za zpěvu písně Bože, cos ráčil...8 družiček neslo kytice a bílé stuhy od jednotlivých zvonů, 8 chlapců - družbů s voničkami na rameni je doprovázelo.
V průvodech i při svěcení zvonů asistovali P. Josef Dolanský, admin. z Dobromilic a P. Stanislav Vogl, admin. z Vřesovic. Celé svěcení (na podiu před kostelem) bylo krásně slyšitelné tisícovým zástupům, přes skvěle umístěné reproduktory. Svěcení zahájeno sborovým zpěvem s hudbou Píseň zvonů. Dvě větší školačky přednesly nd. světiteli v básni prosbu o svěcení. 27 kněží recitovalo střídavě s nd. Otcem biskupem žalmy a odpovídalo na invokace. Bylo to mohutné a krásné. Svěcení konáno dle římského rituálu konsekrace.  Po svěcení poklep světitele, potom 18 kmotrů a kmoter - 12 z Pivína, 4 ze Skalky s proslovy. Úchvatné bylo kázání nd. světitele o významů zvonů všeobecně a jednotlivých zvlášť. Nezůstalo snad jediné oko suché.